Monografie pojednává o gramatickém vyjádření epistemické modality ve standardní mluvené tibetštině. Jedná se o systém různých, více či méně častých typů epistemických slovesných koncovek a epistemických sponových sloves, které jsou analyzovány z hlediska sémantického, syntaktického a pragmatického, a ilustrovány četnými příklady.