I přesto, že je Česká republika dávána za příklad jedné z nejateističtějších zemí Evropy, církve zde mají své místo. Jejich fungování upravuje samostatný zákon o církvích a náboženských společnostech. Je proto postavení církví výsadní? Zachází s nimi právní řád jinak než s „obyčejnými“ spolky (dříve občanskými sdruženími)? Mají církve jiné druhy a rozsah oprávnění, než je tomu u spolků? Jakým způsobem církve vznikají? Jakou úlohu při jejich vzniku a fungování sehrává veřejná správa? Liší se jejich vznik od vzniku spolků, a pokud ano, je tento odlišný způsob jejich vzniku ústavně konformní? Je právní úprava vzniku a fungování církví v České republice připravena na přechod k odluce státu a církví? Na tyto a další otázky se snaží odpovědět předkládaná monografie, která mnoho obdobných otázek řeší, ale mnoho jich také pokládá a odpověď na ně nechává na vnímavém čtenáři.