Monografie zpracovává nové sociologicko–religionistické téma, které navrhuje označovat jako náboženský šok. Činí tak z pozic religionistiky, teologie a etiky, pohledem nezávislého cestovatele konfrontovaného odlišnými kulturami a náboženstvími. Náboženský šok je psychický, duchovní nebo existenciální otřes způsobený střetem s odlišným, neznámým či doposud neinteriorizovaným náboženstvím či religiózním kultem, který může zasáhnout jedince obvykle při rychlé změně kultur na cestách, ovšem může zasáhnout i sociální skupinu nebo dokonce celou kulturně-nábožensky vymezenou oblast často při větších migračních vlnách pramenících v odlišné kulturně-náboženské oblasti. V knize navrhujeme tři základní fáze a projevy náboženského šoku: 1. otřes, prožitek něčeho nečekaného, zvláštního, vzhledem k domácímu náboženství (nebo bezvěrectví) mimořádného, přičemž rozlišujeme pozitivní a negativní otřes; 2. okouzlení, tedy zakušení čehosi svůdného, lákavého, na první pohled „té správné duchovní cesty“, po němž následuje vystřízlivění a únik, nebo naopak vystřízlivění a racionální prohloubení zájmu; 3. znechucení, jinými slovy náboženský prožitek z pohledu šokovaného hloupý, absurdní, krutý, nechutný nebo kýčovitý. Následně promýšlíme fázi předcházející náboženskému šoku i další typické kroky a zpětný (návratový) náboženský šok. Další oddíl knihy se zabývá jednotlivými světovými náboženstvími – včetně unikátních málo známých synkrezí jako je spojení islámu a západoafrického vodunu v Mali nebo spojení katolického křesťanství a vodunu v Beninu – a náboženskými šoky, které tato náboženství cizinci prostředkují. Základním tématem celé monografie je mezináboženský dialog vedený na rovině tolerance, úcty a respektu k lidské osobě s nezcizitelnou důstojností, vystavěný na teologicko-etickém principu personality.