Krize na Středním východě 1956, vyvolaná znárodněním Suezského průplavu a začátkem egyptské vojenské spolupráce se sovětským blokem, patří k nejdramatičtějším vrcholům studené války. Složité diplomatické manévry v rámci OSN i mezi velmocemi autor sleduje na základě studia nově zpřístupněných amerických, britských, francouzských, sovětských a izraelských archivních dokumentů a dospívá k závěru, že nedokázaly odvrátit dvojí vojenskou konfrontaci (sinajské tažení Izraelců a britsko-francouzskou invazi v Port Saídu). Oběma konfliktům věnuje práce detailní pozornost a odhaluje řadu neznámých souvislostí. Specifické bylo i ukončení bojů díky souběžnému americkému a sovětskému ultimativnímu jednání, které poprvé propojilo Moskvu a Washington a navíc zaselo dlouholetou nedůvěru mezi USA a západoevropské spojence.