Sedmdesátiletý profesor inženýr František Valeš zažil už mnohé: poměrně pohodové dětství na vesnici nedaleko Sázavy, bouřlivé milostné vztahy, strmý profesní i politický vzestup po studiích na zemědělské fakultě, kdy zaujímal čím dál odpovědnější místa ve svém oboru, a pozvolný pád poté, co se společenská situace v zemi po sametové revoluci tak rázně změnila. Do praxe vstupoval v letech, kdy jediný chybný krok mohl člověka zavést do propasti, proto všechny své úvahy a činy pečlivě a opatrnicky zvažoval a na dno zrádných hlubin se raději nedíval. Měl svou práci, skvělou kariéru, díky manželce dobře fungující rodinu i pár přátel. Důležitá pro něj byla vždy přítomnost, a přesto se v současnosti díky lidem, k nimž měl kdysi blízko, občas ohlédne a alespoň v duchu si přizná, že zdánlivá dálnice jeho života vedla mnohými blátivými oklikami a temnými tunely.