Děj románu je zasazen do snové krajiny na pomezí lesa a močálu, kde se na opuštěném nádraží setkávají dva neznámí, muž a žena. Nacházejí tu útočiště před netolerantní společností plnou násilí. Při marném čekání na vlak skládají účty z vlastní životní pasivity a chystají se k osudovému kroku. Hrdinovy vzpomínky na nedávnou minulost, pojímanou groteskně, ba přízračně, se prolínají s reminiscencemi výstřelků Francouzské revoluce. Kniha je vášnivou obhajobou lidské individuality a odmítnutím uniformity a konformního chování. Když v roce 1981 vyšla v Rumunsku poprvé, kritika ji srovnávala mj. s díly Kafkovými a Camusovými. Od té doby román neztratil nic na své aktuálnosti. Dočkal se dalších vydání a patří k nejčtenějším dílům moderní rumunské prózy.