Se ztrátou se lze vyrovnat. Bolest lze utišit. Ale na hanbu žádný lék neexistuje. Protože hanba není důsledkem křivdy utrpěné, ale křivdy spáchané. Ale je to skutečně tak? Na tuto otázku a mnohé další hledá odpověď román Živí a ztracení prostřednictvím Millie Mosbachové, Židovky, která spolu se svým bratrem Davidem jako náctiletá uprchla z Německa do Ameriky. Po válce se oba vracejí do Berlína jako zaměstnanci americké armády. Millie na denacifikačním úřadě pomáhá s prověrkami Němců. Sžírá ji nenávist vůči bývalé domovině a jejím obyvatelům, ale postupně zjišťuje, že nenávidět tváří v tvář není tak snadné a s vinou a nevinou to není tak černobílé, jak si před návratem myslela...