Autobiografický příběh zachycující život s duševní nemoci zvanou hraniční porucha osobnosti. Autorka používá popis nehostinné planety jako metaforu pro to, co je pro většinu lidí neznámé a těžko pochopitelné. Snaží se začlenit se do společnosti i s vědomím, že vždy bude jiná. Při hledání sebe sama vzpomíná na dětství, dospívání, na chvíle těžké i úsměvné, na pobyty v psychiatrické léčebně, na lidi i zvířata, kteří ji ovlivnili. I když nechybí situace, kdy jde o život, tak přece jen vždy existuje alespoň jiskřička naděje.