Stříbrný vítr je impresionistický román par excellence – zachycením nálady a atmosféry vyvolává ve čtenáři výrazný smyslový dojem. Šrámek užívá barvy jako malíř a tóny jako hudebník, aby čtenáři zprostředkoval niterný děj a intimní prožitky. Kolik je tady barevných a zvukových odstínů vyjadřujících nálady, citová hnutí! Je zde zachyceno ryzí mládí: jeho bolesti, touhy, sny a naděje – a také jeho neúnavná síla a pocit věčné nesmrtelnosti, a jeho ustrojení duše, otevřené s něžnou vnímavostí vůči všemu, co žije. Číst tyto stránky na prahu dospělosti přináší vytržení, jaké asi zažívá člověk, který právě opustil brány vězení. A číst je později znamená návrat do doby, kdy nám stříbrný vítr cuchal vlasy. Možná přitom znovu objevíme sami sebe. Nedopusťme, aby se nám ze srdce ztratila naděje! Náš stříbrný vítr možná časem slábne, ale ať nikdy neutichne! Vane ze vzdálených krajů, mámí nás a slibuje. Nastavme mu tvář, naslouchejme...