Je mnohdy až s podivem, jak je člověk schopen totálně zblbnout v momentě, kdy ho ovládne chtíč, a on si naivně myslí, že je to láska. To je pak ochoten přistoupit na věci, za které by odsuzoval někoho jiného, kdyby on byl v roli jen pouhého pozorovatele. Poťukával by si významně na čelo a vyslovoval nechvalné teorie o důvodu okamžitého pomatení mysli daného jedince. Avšak jakmile se situace týká jeho vlastní osoby, nevidí, neslyší, jen hýká jako osel, který se těší na bohatou pastvu. Jaké je ale mnohdy jeho překvapení, když místo zelené šťavnaté trávy spase jen hořký a jedovatý pelyněk.