317 sonetů Franceska Petrarky je významnou součástí Zpěvníku (Il Canzoniere) italského básníka, ovlivněného tradicí provensálských trubadúrů, od nichž převzal kult lásky k vysněné bytosti a záslužné služby dámě. Franceskova paní Laura žijící v Avignonu je vdaná a má děti, básník ji však adoruje a v množství variant zpracovává oboustranný vztah, který vyústí roku 1348 po vypuknutí moru v milenčinu smrt. Takto končí první část Zpěvníku: 227 sonetů a menší počet kancon, sestin, ballat a madrigalů). Druhá část Zpěvníku, nazvaná Po smrti paní Laury, obnáší kromě kancon, madrigalů aj. 90 sonetů. Zde již básník oplakává idol pozemské ženské krásy, ale zároveň šťastnou nebešťanku, s níž se vídá ve snách. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky