Seděl na holé zemi a sledoval šňůru prázdných vozů, které se valily kolem tábora. Vracely se od vlaků, které vezly jeho lidi do pekla známého jako Treblinka. Vozy se hřály v pozdně odpoledním slunci a pomalu se sunuly přes nekonečná pole. Ještě nedávno tyhle povozy tažené koňmi převážely sklizeň či dobytek. Teď se používaly k odvozu jeho lidí do vlaků smrti. Židi byli po stovkách postrkováni z povozů do dobytčích vagonů. Mnozí z nich zemřeli dávno předtím, než dorazili na místo určení. Někteří měli před smrtí odvahu napsat na boky těchto vozů vzkazy. Jiné byly načmárané na bocích nákladních vagonů. Všichni doufali, že tato poslední tragická slova pomohou zachránit nějaký další život. Psali vlastní krví. Někteří v jidiš, jiní v polštině. Nenechte se jimi odvézt... Utečte...