Dílo ze sklonku autorovy kariéry patří ke knihám, v nichž autor rekapituluje a shrnuje. Dává prostor tomu, aby završil své celoživotní názory. Na mnoha místech opakuje, co již dříve napsal, a zároveň jako by se zde pokusil shromáždit co nejvíce definicí toho, co zkoumá. Zkrátka tak nepřijdou pojmy jako komplex méněcennosti, touha po moci, pořadí mezi sourozenci, pocit sounáležitosti či rozmazlování. Titulní pojem, smysl života, Adler chápe ve dvojím smyslu: Subjektivně se jedná o smysl, který člověk spatřuje ve svém životě, objektivně pak o to, co souvisí s reálnou schopností spolužití s druhými lidmi. Člověk, jemuž chybí tento objektivní smysl, je podle Adlera neurotický, psychotický, perverzní, závislý nebo kriminální. Kniha z roku 1933 bývá považována za poslední velký Adlerův spis. Alfred Adler (1870-1937) se narodil na vídeňském předměstí do rodiny židovského obchodníka. Stal se lékařem a po počátečním příklonu k psychoanalýze se s Freudem rozešel a založil vlastní školu individuální psychologie. Nejvíce proslul svým pojednáním o souvislosti mezi pocitem méněcennosti a pudem k moci, které bylo částečně ovlivněno tím, že trpěl tělesným postižením. Byl autorem více než 300 knih a statí na téma lidských vztahů, výchovy či psychoterapie. Zemřel ve skotském Aberdeenu. Bývá považován za předchůdce soudobé humanistické psychologie.