Autobiografický příběh Nicolaie Lilina je fascinujícím portrétem podněsterské komunity Urků, jež byla ve třicátých letech minulého století násilně přesídlena do oblasti dnešního Moldavska, svými kořeny však dodnes tkví v sibiřském prostředí a tamním způsobu života. Lilinovo vyprávění, rámované popisem autorovy vojenské služby v Čečensku, tvoří spontánní sled epizod z doby vlastního dětství a dospívání v podněsterském Benderu a čtenáře postupně zasvěcuje zejména do zákonů a zvyků místní sibiřské zločinecké enklávy. Ve vzpomínkách na to, jak dostal svůj první nůž, byl poprvé uvězněn nebo se zúčastnil skutečného boje, nás tak autor postupně zasvěcuje do zvláštní soustavy hodnot urcké komunity, jež navzdory zločinnému životnímu stylu vyznává ne malý počet originálních mravních zásad, ať už jde o pohrdání penězi a přepychem, lásku k dětem, nemocným a postiženým, pravdomluvnost za všech okolností či zásadně nepřátelský postoj k obchodu s drogami a znásilňování žen.