Předložená práce se zabývá výzkumnou otázkou, za jakých okolností NATO užívá ozbrojenou moc způsobem sporným z hlediska mezinárodního práva. Severoatlantická aliance jako společenství demokratických států iniciativně užívá ozbrojenou moc způsobem sporným z hlediska mezinárodního práva v situacích, kdy nastala, hrozí nebo je očekávána humanitární katastrofa. V takových situacích nefungují tři kauzální mechanismy demokratického míru. Užití vojenské moci je limitované a demokratická politická transformace zemí, ve kterých k intervenci dochází, je únikovou strategií z konfliktu. Aliance při ní nehraje klíčovou roli a spíše vytváří podmínky pro práci dalších institucí mezinárodního společenství.