Záměrné sebepoškozování je jev, s nímž se dnes psychiatři a psychoterapeuti ve své praxi setkávají stále častěji. Narůstající počet mladých lidí v »objektivních« nebo »subjektivních« životních krizích sahá po žiletce či hořící cigaretě a zaměřuje svou »agresivitu« proti sobě. Tato publikace vysvětluje, že nejde o agresivitu v zjednodušujícím slova smyslu, že cílem sebepoškození je jen v malém zlomku případů smrt a že naopak sebepoškozování je nezralou snahou o přežití. Stejně tak je z lékařského hlediska důležité v přístupu k poškozujícím se lidem pochopit jejich konkrétní motivy a emoční a myšlenkové vzorce vedoucí k sebepoškození. Kniha je určena v první řadě psychiatrům a psychoterapeutům, kterým kromě jiných důležitých informací a praktických zkušeností nabízí konkrétní diagnostické a terapeutické postupy. Bude však také přínosem pro pracovníky ve školství a sociální oblasti, respektive pro všechny, kdo chtějí více rozumět - a tedy umět lépe pomoci - poškozujícím se lidem.