Dana Huňátová působila od 11. 12. 1989 coby vedoucí kabinetu nově jmenovaného ministra zahraničí Jiřího Dienstsbiera. Na základě vlastních deníkových zápisů popisuje podrobně zákulisí vzniku čs. zahraniční politiky, a vzpomíná, jaké renomé tehdy naše země ve světě měla. Zmiňuje nejen úspěchy, ale i směry, které nakonec neuspěly. Odkrývá kořeny politických rozporů, např. mezi ministry Dienstbierem a Václavem Klausem. Závěrečné slovo je z pera Madeleine Albrightové, s kterou se autorka knihy osobně znala.