Zubovova kniha představuje osobitý pohled na ruské revoluce, únorovou a říjnovou, v roce 1917. Autor se zde formou přednášek zamýšlí nad příčinami politického a sociálního napětí v carském Rusku na počátku 20. století a nastoluje tezi, že revoluce nepropukla ze sociální bídy, ale byla spíše reakcí na pomalost a nedostatečnost politických změn. Velmi kriticky se přitom staví k vůdcům buržoazní opozice, kteří nedokázali vést zemi po rezignaci cara Mikuláše II. a svým politickým lavírováním a ustrašeností umožnili uchopit moc úzkou vrstvou bolševických revolucionářů, jejichž myšlenky měly v ruské společností velmi omezenou odezvu. Bolševici, vedení Leninem, se neštítili jakékoli brutality a dokázali využít protiválečných nálad. Zcela nedemokratickým způsobem zničili existující parlamentní demokracii a namísto ní nastolili nekompromisní režim diktatury proletariátu, jenž ve svých důsledcích ovlivňuje ruskou společnost dodnes. Teprve úplným zbavením se říjnových iluzí může podle Zubova dojít ke zrození nové ruské demokratické a liberální společnosti. Vydání knihy podpořila Nadace Mikhaila Prokhorova.