Rukopisy královédvorský a zelenohorský představují nejen nejznámější české mystifikace, ale i po desetiletí rozvíjené a hájené obrazy přirozené české minulosti a jejích vysokých hodnot. Jako dobově nejvydávanější, nejdiskutovanější a nejpřekládanější česká literární díla zapůsobily na kulturu a umění českých zemí, ale i Evropy 19. století. Kritiku autenticity Rukopisů provázely, na druhé straně, výpady proti českému národněemancipačnímu programu vůbec a později i rozpaky z „podvržené“ minulosti a její částečná tabuizace. Rukopisy vedly ke střetům také ve 20. a 21. století. Monografie badatelů Ústavu pro českou literaturu AV ČR a jejich českých a zahraničních spolupracovníků usiluje v rámci současného výzkumu evropského romantického nacionalismu o nové, mezioborové uchopení Rukopisů jako fenoménu, který se dotýká i fungování minulosti v různých společenských diskursech dnes.