Rudá jízda – kniha ohlušující jako výstřel z děla, něžná, děsivá a ohromující. Příběhy sentimentální krásy a strašlivého násilí zobrazené se zneklidňující odevzdaností osudu. Černý, ironický humor. Pohled na svět, který se zbláznil. Kniha soucitná, efektní, žhavá a vášnivá. Kniha, kterou nelze nijak nahradit. Kniha, po jejímž přečtení hledíme na svět jinak. Jorge Luis Borges o Rudé jízdě napsal: „Hudba vět je zde v rozporu s málem nevýslovnou brutalitou některých výjevů. Jedna z povídek – „Sůl“ – se těší pověsti, která je jinak vyhrazena jen básním, a próze se jí dostává jen zřídka: mnozí ji znají nazpaměť.“ Babel píše s jakousi tesknou pronikavostí, kombinuje slova s nenucenou precizností: „Země se před námi prostírala jako kočičí hřbet, porostlý svítivou srstí obilí.“ „Spí a chvěje se a v sadě za oknem, pod černou vášní nebe, hraje alej všemi barvami. Žíznivé růže se kolébají ve tmě. Zelené blesky planou v kopulích. Vysvlečená mrtvola se válí pod svahem. A měsíční třpyt plyne po mrtvých nohou, trčících každá jinam.“ Jak dokonalý a úžasný je překlad Jana Zábrany! Rudá jízda se zrodila z autorova deníku, který si vedl v roce 1920 jako válečný zpravodaj u 1. jízdní armády. Účastnil se polsko-sovětské války o ovládnutí území dnešní Ukrajiny – konfliktu, v němž bojoval každý s každým a také s civilním obyvatelstvem. Vojáci oplakávají své zabité koně a pláčou, když je nějaká píseň obzvlášť dojímá… pak se otočí a páchají zvěrstva, masové vraždy civilistů. V roce 1939 byl Babel zatčen, osm měsíců vyšetřován a mučen. 27. ledna 1940 ho zastřelila popravčí četa v moskevském vězení Lubjanka.