Bylo to otcovo přání, vyjádřené v závěti, a protože se Annice nepodařilo dosáhnut toho, aby nechtěnou svatbu zrušil sám Ranieri, muž, který ji označil za „nevzhlednou pohromu“, najednou stála před oltářem a říkala mu své „ano“. Byli manželé, ale přesto, že se znali už léta, pochopili, že se vlastně… vůbec neznají! Annika najednou začala zjišťovat, že když se jí nedostává Ranieriho doteků, něco ji chybí. Ranieri si uvědomil, že po ní touží. A to byl problém. Měl totiž v úmyslu se s ní oženit, ne po ní toužit. Málem o ni proto přišel.