K románové kronice ze Sudet inspirovala autorku vlastní rozpůlená rodina: po roce 1945 byla část jejích příbuzných odsunuta a část zůstala. Horáčková se ve své čtvrté knize vrací do malebné česko-německé vesnice první poloviny 20. století a z odposlouchaných historek, vzpomínek i archivních záznamů splétá velký „famílienromán“. Mezi její předky patřili pytláci a pašeráci, svobodomyslné ženy i úspěšní kšeftmani s textilem. Je to příběh o tajných láskách, změnách identit, útěcích, křivdách a žabomyších válkách, které nakonec stály životy. Češi a Němci tu žijí ve smíšených manželstvích, ale taky se handrkují o to, kdo komu zamordoval psa, kdo dřív vystaví novou školu a k jaké národnosti se kdo přihlásí ve sčítání lidu. Z jedné strany je přitom diriguje Jednota severočeská a z druhé Deutscher Kulturverband. Rozpůlený dům vznikal více než čtyři roky a autorka v něm střídá perspektivy, mužské a ženské hlasy, fantazii s citacemi. Při rešerších se dozvěděla víc, než by jí bylo milé: mimo jiné i to, že jeden z jejích předků se stal arizátorem židovské fabriky a přítelem Reinharda Heydricha.