Přeuctivě se klaním čtenáři, jemuž - ač kdoví, je-li toho hode - se dostalo do rukou naučení mého Mistra a ducha z nejpronikavějších, opata Lin-ťiho, která jsem osobně nashromaždil do tohoto svazku. Poté, co desátého dne prvního lunárního měsíce 7. roku Sien-tchung (18. února 867) nejctihodnější Mistr, vyplísniv předtím notně slamĽené psy neustále štěkající na jeho žáky, si sedě ve svém křesle upravil roucho, pokynul krátce do všech deseti světových stran a odebral se na věčnost, my, jeho pokorní žáci, jsme na Mistrovu památku a počest postavili stúpu v Ta-mingu.