Příběhy o svatých představují jeden podstatných prvků evropské duchovní kultury. Tzv. zemští patroni pak tvořili mezi světci speciální kategorii, která propojovala univerzální křesťanská témata s konkrétním regionem a hrála značnou roli při vytváření etnických a národních identit. Jednotlivé narativy nebyly nikdy zcela stabilní a i během raného novověku mutovaly, byly přejímány, upravovány, přetvářeny a znovu recipovány. Pro poznání této tematiky je proto důležité věnovat pozornost pokud možno co největšímu množství variant a zpracování. Předkládaná publikace se pokouší přinést co nejširší přehled hagiografických textů pojednávajících o českých patronech, jež byly publikovány tiskem mezi dobou římské (katolické) reformace a nástupem osvícenství. Je určena jako badatelská příručka pro církevní a literární historiky, etnology, religionisty a folkloristy i další odborníky a zájemce.