Tématem monografie je proces transformace filosofického směru nazývaného analytická filosofie ve směr na něj navazující, označovaný jako postanalytická filosofie, za jehož těžiště považujeme především postupné prostupování pragmatických akcentů původně čistě formální logickou analýzou jazyka. Pragmatizaci nechápeme jako prostý návrat ke klasickému pragmatismu, ale jako vstup kvalitativně nových motivů a argumentů formovaných především pozdní filosofií L. Wittgensteina do myšlenkového pole analytické filosofie. Východiskem textu je filosofie a logika G. Fregeho, následně pak důkladné zmapování filosofie B. Russella, G. E. Moora a myslitelů tzv. Vídeňského kruhu, zejména R. Carnapa. Monografie se věnuje i méně známým autorům tzv. Krakovského kruhu. Zvláštní pozornost je věnována L. Wittgensteinovi, od něhož následně přecházíme k J. L. Austinovi. Závěrečné oddíly práce se zabývají zejména myšlenkami W. V. O. Quina, W. Sellarse, R. Brandoma, D. Davidsona a R. Rortyho.