Pozoruhodný příběh Jamese Lee, který od roku 1895 strávil 18 let sledováním všech potěšení a nebezpečí, které Dálný východ mohl nabídnout. Svět soumraku přístavů, čtvrtí červených luceren a drogových brlohů od Adenu po Kjóto. Na první pohled by se chtělo říci, že na celém autobiografickém příběhu z přelomu předminulého a minulého století jsou nejzajímavější omamné látky. Autor James S. Lee se jejich užívání věnoval systematicky a s vědeckým zájmem. Po první nezapomenutelné zkušenosti, kdy mu indický lékař píchne proti malárii dávku morfia, se dostaví bažení po čím dál silnějších zážitcích a brzy také první vystřízlivění droga nejenže postupně jako by ztrácela na účinnosti, ale navíc způsobí svému uživateli úpornou zácpu. Indický lékař však zná řešení proti potížím způsobeným morfiem předepíše kokain. Po přečtení knihy ale v čtenářově mysli pravděpodobně neutkví ani tak návod na postupnou odvykací drogovou kůru, ale spíše pestrý život viktoriánského dobrodruha, nadšeného konstruktéra a milovníka všeho mimořádného a podivuhodného, co život přináší, včetně různých druhů opojení. Ovšem přesvědčte se sami. Ostatně i James S. Lee jakoby se ve svém životě důsledně řídil heslem kdo nevěří, ať tam běží. Právě tato zvídavost jej přivedla mimo jiné k toxikologickým objevům, nad nimiž, jsou-li skutečné, se dodnes tají dech.