Jmenuji se Saša Saveljev. Chodím do druhé třídy a bydlím u babičky a dědečka. Maminka mě vyměnila za zakrslou pijavici a pověsila mě jako závaží na krk babičce. Tak jí na něm už od čtyř let visím. O příběhu osmiletého Saši a jeho babičky se často hovoří jako o jedné z nejvtipnějších knih, jaké kdy byly napsány. Kritici jej srovnávají s Forrestem Gumpem nebo se Spolčením hlupců, dramatický tón některých pasáží zároveň připomíná Charlese Dickense a F. M. Dostojevského. Za úspěchem Sanajevova díla zřejmě stojí právě neotřelá kombinace humoru a dramatických událostí. Příběh je částečně autobiografický, autor skutečně prožil část dětství u babičky a nesměl se přestěhovat k matce. Sanajev detailně rozebírá povahy jednotlivých členů domácnosti, přičemž je popisuje tak, jak je vnímal coby osmiletý chlapec.