Velikonoční vyznání, že Ježíš byl vzkříšen, je zásadním východiskem jak pro křesťanskou víru, tak pro křesťanskou teologii. Tato kniha proto začíná touto zásadní vnitřní perspektivou křesťanství, využívá vhledů interního realismu a sémiotiky a bere v potaz postmoderní dobu s její neredukovatelnou pluralitou. Na tomto základě se snaží vystavět současné pojetí toho nejústřednějšího teologického tématu – christologie; snaží se tedy odpovědět na otázku, kdo byl a je Ježíš Kristus a jaký je jeho význam pro celek skutečnosti. Christologii pojímá jako christologii ontologickou. Gallus se proto v textu kriticky zabývá jak tradiční chalcedonskou christologií, tak také christologickými koncepty posledních dekád a předkládá vlastní originální řešení. Jeho koncepce je založena na přesvědčení, že konzistentní christologie je možná pouze na pozadí důsledně trojičního myšlení a dynamického pojetí Boha i člověka. Přichází s modelem Boží akomodace, která je základem pro pojetí inkarnace i Ježíšovy smrti jako smrti Boha, a dotahuje důsledky tohoto modelu až do antropologie, soteriologie, eschatologie a mezináboženského dialogu.