Souček nám jako obvykle nabízí neobyčejné množství různě souvisejících poznatků, přičemž pro řešení záhad kolem smrti svých klíčových „hrdinů“ volí osobité, oblíbené „příčné poznání“. Jeho otazníky, vysvětlované obvykle pouze „suchými“ historiky, tak zde nahlížíme zároveň očima psychiatra, toxikologa, biochemika, astronoma a dokonce i (dobově jinak vrcholně diskreditovaného) astrologa – to vše ve čtivém a na patřičných místech i humorném podání Ludvíka Součka.