Mistr Osho se na své duchovní cestě vždy snažil propojovat Východ a Západ, protože do obou světů nahlédl. V této knize objasňuje úlohu východní meditace i západních psychoterapeutických přístupů a obě uzdravující metody propojuje. Ústředním námětem jeho promluv je povaha a význam „osvícení“, které vnímá jako vnitřní osvobození, návrat k přirozené podstatě našeho bytí. Člověk není nádoba, ale obsah. Cesta osvícení spočívá v odložení nádoby a v odhalování jejího obsahu.