Autor se ve čtyřech esejích pokouší o rehabilitaci pojmu celku světa pomocí čtyř ARCHAI, prazákladů, které se – podle jeho názoru – zjevovaly v mýtech i velkých příbězích všech kultur, jež se zjevují právě tak v naší vlastní vezdejšnosti a které je možné jazykovými prostředky – spíše básnickými než filosofickými – předvést. Nazírá skutečnost symbolicky a se symboly nakládá jako se skutečností. Vytváří tak síť ahistorických souvislostí, jejichž prostřednictvím chce celku světa navrátit jeho význam „horizontu všech horizontů“, jak jej v polovině 20. století popsala fenomenologická filosofie. V pátém eseji pak na symbolu OPSARION (řecky znamená „pečená ryba“) dokládá, že znovuobjevení smyslu lidského života i smyslu existence světa stojí na osobním zápase člověka a výhradně osobním zjevení.