Rozhodčí řízení je specifickým druhem mimosoudního způsobu řešení sporů, ve kterém se kloubí soudní principy se zájmy stran, důvěrnost s transparentností, autonomie vůle stran s nezávislostí a nestranností atd. Aby mohlo rozhodčí řízení správně plnit svou funkci, je nezbytné rozumět jeho základní charakteristice a pochopit možnosti a úlohu rozhodce. Teprve tehdy, budeme-li správně chápat význam rozhodčího řízení, jeho klady a zápory a jeho odlišnosti od řízení před obecnými soudy, můžeme naplno a beze strachu využít celý jeho potenciál. Institut nezávislosti a nestrannosti, jenž je vlastní všem moderním právním úpravám rozhodčího řízení, představuje jednu z centrálních podmínek realizace spravedlivého soudnictví, a tím i rozhodčího řízení, které se etablovalo jakožto rovnocenná alternativa k řízení před obecnými soudy. Rozhodce je stejně jako soudce povolán k tomu, aby konečným a závazným způsobem projednal a rozhodl spor, a přesto je mezi nimi podstatný rozdíl. Publikace podává obsahovou a právní analýzu pojmů nezávislost a nestrannost, které prostupují rozhodčí řízení od konstituování rozhodčího senátu až po zrušení, resp. po uznání a výkon rozhodčího nálezu. Pozornost je věnována rovněž rozdílům mezi rozhodcem a soudcem, které se projevují (byť ne výlučně) právě s ohledem na jejich nezávislost a nestrannost. Autor se snaží odpovědět na otázku, jakým způsobem jsou tyto pojmy chápány a vykládány, resp. jakým způsobem by měly být chápány a vykládány v rozhodčím řízení. Monografie je pojata jako komparace české a německé právní úpravy a tento komparativní přístup má podtrhnout význam rozhodčího řízení v mezinárodním obchodním styku. Publikace je určena především rozhodcům, advokátům, podnikovým právníkům, ale rovněž široké odborné i laické veřejnosti, která se může s tímto způsobem mimosoudního řešení sporů setkat.