Anna Gablerová (1830–1903) si vedla deník bezmála celý život. Její zápisky, dochované ve třech objemných sešitech, tak skládají zcela mimořádnou mozaiku 19. století v Čechách. Neliterárním, avšak o to působivějším jazykem přibližují každodenní život její rodiny a blízkých, stejně jako události, které se později staly součástí „velkých“, učebnicových dějin. Je z nich možné vyčíst též mnoho o převládajících společenských stereotypech, představách, zvycích. A především o autorce samotné, která ke svému nelehkému údělu přistupovala s obdivuhodnou silou a houževnatostí. „Jako sirotek teď stojím na této velké širé zemi opuštěná. Všichni, kdo mi byli drazí, pro něž jsem žila, pracovala a o něž jsem se starala, jsou dílem vzdáleni, dílem pohřbeni. Nablízku nemám nikoho jiného než Boha. Avšak nutí mě to promlouvat, svěřit se, a proto si volím za přítele tuto knihu. Chci tam zapsat všechno, co mě v životě těšilo, co mě trápilo. Nepíšu to pro nikoho, jen pro sebe. Mně nechť je tato kniha drahá, ostatním do ní nic není. Ať ji proto ten, kdo ji po mé smrti najde, klidně spálí." Kniha vychází díky laskavé podpoře Státního fondu kultury České republiky.