Druhý břeh nepředstavuje útěk od reality všedního dne, ale splnitelnou naději, že svět je bohatší a zajímavější než doposud tušíme, a že lidský život je komplexnější než jen upachtěnost v každodenních stereotypech. Voda, symbolika křtu, která se dynamicky pohybuje, zná dva břehy: z toho, kde se namáháme, se dostáváme na „onen“ druhý, kde je Kristova oblažující blízkost nekonečné plnosti a kde se už mohlo rozvinout to, jak nás Pán stvořil. Text kardinála T. Špidlíka potvrzuje realitu naší touhy po věčném životě i jistotu Pánova očekávání, abychom v něm byli dokonale šťastní.