Když se jedna z össenských Lodí vynoří z R-A prostoru mrtvá, pro Össeany je to důvod ke smutečním obřadům – a pro Pozemšťany drama. Lidé, kteří v Lodi zůstali, mají být obětováni. Při össenské mši poteče krev; a těžko Össeany přesvědčit, aby to nedělali. Lucas Hildebrandt pokusy o záchranu ignoruje. Necítí se jako hrdina, který by měl jednat: je jen stínem svého dřívějšího já, zbavený vůle, závislý na össenských drogách, vyhořelý. Sám od sebe už nic nečeká. A přesto je to právě on, kdo dokáže postřehnout podstatné věci. Uvědomuje si projevy yantrünu – Vidění, Čtvrté složky Pětice. Tuší, že smrt Lodi je předzvěstí mnohem zásadnějších změn, a dokáže položit ty správné otázky. To, čemu se vyhýbá, jsou – odpovědi.