Na začátku 16. století prohlásil mnich Filofej Moskvu za „třetí Řím“. Pro intelektuály a umělce byla ve třicátých letech 20. století kosmopolitním centrem sekulárního osvícenství. Clarková popisuje a interpretuje kulturní dějiny Moskvy ve třicátých letech a prostřednictvím díla Sergeje Ejzenštejna, Sergeje Treťjakova, Michaila Kolcova a Ilji Erenburga přibližuje čtenáři jedinečnou atmosféru období poznamenaného stalinismem a čistkami. Podle Clarkové je toto desetiletí klíčovým obdobím prehistorie pojmů, jako je transnacionalismus, kosmopolitismus a světová literatura. Autorka předestírá polemický a politický kontext pro porozumění kanonickým dílům autorů, jako je Brecht, Benjamin, Lukács a Bachtin. Moskva, čtvrtý Řím prolamuje intelektuální železnou oponu, která obklopuje kulturní dějiny stalinistického Ruska, a rozšiřuje interpretační rámec o významné kontakty tehdejších kulturních představitelů se západním intelektuály a trendy. Zapojení málo probádaného mezinárodního rozměru do interpretace sovětské kultury přispívá k lepšímu pochopení světově významné úlohy stalinské Moskvy.