Černokněžník životních absurdit, stvořitel proudu příběhů, brusič třeskutých anekdot, gondoliér na rozkolísané kocábce v proudu událostí – to je Josef Škvorecký v románu Mirákl! Ironie při pohledu na sebe i na svět, bolestné cítění zmarněného času, satirické vyjádření neproniknutelnosti protichůdných dějů, zprostředkování skutečných významů pomocí dokonalých anekdot – to vše je Mirákl. Podtitul ho označuje za detektivku, děj ale k jasnému rozuzlení nespěje, naopak – cítíme marnost z hledání spolehlivé pravdy a sílící pochybnosti. Snad nemáme dost silné lokty ani žaludek – stejně jako zlatý chlapec a švindlíř, sobecký doháněč ztraceného času, milionový Danny Smiřický – proč ale bychom zůstávali poslední v řadě? Utrhněme si z radostí života aspoň něco, bez ohledu na názor doby… nejde neustále jen zpytovat svědomí.