Ve svých 11 letech jsem onemocněl tak, že jsem se nemohl ani hnout. Netušil jsem, co mě čeká. Když jsem se dozvěděl, že mám obrnu, bylo mi, jako kdyby do mě někdo vrazil nůž. Moje maminka totiž prodělala dětskou obrnu, když mi byly dva roky, a zůstala ochrnutá tak, že nemohla chodit. Měl jsem hrůzu z toho, že budu nadosmrti mrzák. Rozhodl jsem se s nemocí bojovat a do boje dát všechno.