Monografie přináší komplexní „biografii“ jednoho z nejzajímavějších a největších sochařsko-architektonických děl vztyčených v Čechách v souvislosti s morovou epidemií v letech 1713–1715. Monument postavený v prostoru, který v dané době fungoval jako cour d’honneur Pražského hradu, je výjimečný svým ideovým programem i svou výtvarnou kvalitou. Ta se zrcadlí jak v netradiční koncepci architektonického rozvrhu sloupu, tak v kompozičním a modelačním řešení jeho sochařské výzdoby, jejímž autorem je Ferdinand Maxmilián Brokoff. Odborná monografie nabízí detailní pohled na proměnu obrazu tohoto barokního monumentu v odborné literatuře a také zevrubný přehled předchůdců hradčanského monumentu v Praze. Autoři mapují historii vzniku sloupu a analyzují jeho architekturu i sochařskou výzdobu a sledují osudy díla v době od jeho slavnostního vysvěcení v roce 1736 až do současnosti a soustředí se na proměny sloupu.