Monografie se věnuje úvahám francouzského historika a teoretika literatury Louise Cazamiana, které jsou věnovány povaze humoru. Představuje návaznost těchto úvah na Bergsonovu teorii komična jako kontrastu mezi životem a automatismem i na Bergsonovy poznámky věnované humoru jako zvláštnímu typu komické transpozice jazyka. Zároveň však monografie vyzdvihuje, že Cazamian dospívá k vytvoření svébytné teorie. Cazamian hovoří o humoru jako o výtvoru, který je komický a zároveň umělecký. Zatímco umělecký statut humoru vyplývá z toho, že v humoru je vyzdvižena mnohotvárnost skutečnosti, jeho komičnost je výsměchem neschopnosti takový charakter skutečnosti respektovat.