Idea osobní svobody byla ústředním momentem formulování moderního vztahu jednotlivce a státu, neboť právě v souvislosti s ní byl vyjádřen požadavek vyloučení svévole při zásahu do fyzické autonomie člověka uvězněním spojený s požadavkem spravedlivého vyvážení osobní svobody a veřejného zájmu. Politický vývoj moderních dějin a odbočky na cestě k prosazení ochrany lidských práv však ukazují, že tomu byla právě osobní svoboda jednotlivce, která byla kardinálním místem útoku na lidská práva jednotlivce a skupin. I z tohoto důvodu ochrana osobní svobody vždy byla a zůstává centrální součástí tradiční konstitucionalistické domény, kterou je ochrana lidských práv jednotlivce. Kniha v tomto kontextu provádí čtenáře dosaženým stavem rozvoje ústavních principů, které jsou rozhodné pro posuzování ústavnosti zásahů do osobní svobody, a to především v kontextu trestního práva. Činí tak na pozadí konstitucionalizace zákonného práva jako procesu, který vede k posílení role ústavních principů a jejich intepretace a aplikace v oblasti trestního práva. Ačkoliv ochrana osobní svobody v České republice dosáhla relativně vysokého standardu sdíleného s demokratickými právními státy Evropy, kniha poukazuje na celou řadu složitých a aktuálních otázek, které naznačují, že problém ochrany osobní svobody není redukovatelný pouze na otázku interpretace a aplikace spletitých ústavních principů, ale je ve své podstatě otázkou po hledání spravedlnosti v situacích, kdy je omezována osobní svoboda jednotlivce.