Jen velice málo klasických textů se těší trvalému vlivu a zájmu od chvíle svého vzniku až po současnost. Ovidiovy Proměny do této nečetné skupinky patří: zásadní dílo římské antiky hojně podněcovalo imaginaci ve středověku i za renesance, inspirovalo Danta, Shakespeara, Goetha i Ezru Pounda a dodnes je nesporně živým a oblíbeným textem. Proměny jsou však málokdy vnímány vcelku, tedy s ohledem na kompozici celých knih a celého díla – pozornost se obvykle zastavuje u hranic jednotlivých „historek“. Von Albrechtova Kniha proměn oproti tomu klade důraz na vnímavou estetickou interpretaci v rámcích různé šířky od jednotlivých veršů přes velké textové trsy až po celek Proměn a představuje též Ovidiovo mimořádně silné a soustavné historické působení v literatuře, výtvarném umění i hudbě. Emeritní profesor heidelberské univerzity Michael von Albrecht (nar. 1933) patří k nejváženějším současným znalcům římského písemnictví. Vedle monografií k Ciceronovi, Senekovi, Lucretiovi či Vergiliovi je autorem mezinárodně respektovaných Dějin římské literatury nebo opakovaně vydávané příručky Mistři římské prózy. Současně je vysoce ceněným překladatelem (mj. Ovidia a Catulla) a sám píše poezii v latině. I přes tuto šířku zájmů však ovidiovské interpretace zaujímají v jeho díle zcela jedinečné místo. Počínaje dizertací z roku 1959 se Ovidiovi obecně a Proměnám zvláště věnoval po celou profesní dráhu a pro moderní ovidiovské bádání je postavou natolik ústřední, že mu jeho žáci neváhali přiřknout titul Ovidianissimus.