"Nikdy jsem neměla sportovní talent. Nikdy jsem neuběhla vzdálenost větší než pár metrů, aniž bych při tom málem neumřela. Přesto jsem v době, kdy mi táhlo na padesát, začala běhat. Začátky byly přetěžké, ale rozběhla jsem se. A u běhu vydržela. Dnes mohu říct, že mám na svém běžeckém kontě zaběhnuto několik půlmaratonů i maratonů, dvacetičtyřhodinový běh a několik triatlonů. Běh se stal součástí mého života a bez něj si ho už nedovedu představit. Cestu, kterou jsem si vybrala, vám chci přiblížit. Ukázat, že to jde… Že není nutné čekat na stáří s rukama v klíně…“ Zuzčiny příběhy popisují běžný život ženy, nejsou uplakané a nenajdete v nich ani nic z boje žena versus muž. Spíš naopak, vycítíte z nich lásku k životu, k dětem, k životnímu partnerovi, k pohybu, k jídlu, tedy ke všemu, co život ženy a člověka obecně naplňuje. Miloš Škorpil ultramaratonec