Pro českou poezii je Karel Šebek legendou. Dnes to vypadá, jako by Šebek před svým zmizením v roce 1995 patřil k českému poetickému betlému a jeho dílo obíhalo jako štafetový kolík díky stovkám opisů, ale prakticky byl znám jen velice úzké skupince lidí. Šebek nikdy nic ve svém díle nekoncipoval, nevybíral, nekonzultoval, nečetl korektury. Neměl žádného archiváře, všechny své rukopisy rozdal, poslal do dalšího oběhu či poztrácel. Po smrti rodičů neměl už ani žádný domov, jen „igelitovou tašku“.