Tématem knihy je syntetizující interpretace Kantovy ideje praktické metafyziky, o níž lze hovořit také jako o ideji metafyziky dobré vůle. Tato idea je rozpracována zejména v Kantově Kritice praktického rozumu, ale do jisté míry také v dalších textech věnovaných teoretické a praktické filosofii. Přestože spojení „metafyzika dobré vůle“ či „praktická metafyzika“ se v žádném z těchto spisů nevyskytuje, vyjadřují myšlenku, jejímuž vypracování Kant věnuje značné úsilí a o níž platí, že stojí za to, abychom se snažili o její adekvátní porozumění. Lze ji shrnout do konstatování, že má-li být možné něco takového jako metafyzika, pak pouze ve vztahu k reflektované, zodpovědně pojímané praxi.