Český hudebník na drážďanském dvoře Hvězda Jana Dismase Zelenky začala zářit teprve ve 2. polovině 20. století, kdy se Zelenka ocitl v malém, ale významném koutku hudebního kánonu, stal se totiž středem pozornosti hobojistů a fagotistů. Proč však zůstával významný český skladatel barokní hudby, jejž znal a obdivoval i Johann Sebastian Bach, tak dlouho ve stínu jiných? Monografie přední australské muzikoložky a badatelky odpovídá na tyto i jiné otázky, mapuje Zelenkovy kořeny i formativní prostředí, jeho spojení s jezuitskou kolejí pražského Klementina a především působení u dvora saského kurfiřta a polského krále v Drážďanech, neopomíjí však ani Zelenkův pozdní styl. Zaplňuje tak temná místa v životě skladatele a osvětluje mnohé aspekty jeho znamenité hudby. Kniha se tak stává základem i referenčním textem veškerého dalšího zelenkovského bádání.