Kniha se zaměřuje na diskurs o demokracii ve 20. století, především se věnuje ideji strukturální demokracie z hlediska politické filosofie. Jejím stěžejním motivem je komparace dvou soustav: politické koncepce T. G. Masaryka a sociální a politické koncepce zakladatele české funkcionalistické strukturální filosofie Josefa Ludvíka Fischera. Tato komparace je vysvětlována v souvislostech českých a světových filosofických a politických koncepcí, literární kritiky a literatury. Miroslav Pauza je vědeckým pracovníkem Filosofického ústavu Akademie věd ČR. Dlouhodobě se zaměřuje na téma knihy a patří k jeho největším znalcům. Kniha je jeho opus magnum.