Po smrti Patricie pociťuje Emma, že cesta ze smutku není rovná dlážděná ulička, ale klikatá serpentýna, kde za každou zatáčkou číhají nové obavy. Rozhodne se skončit ve své práci a začne se naplno věnovat tomu, co miluje. Psaní. Je to ale ten správný krok? Při psaní si uvědomí, jak rozdílně lze člověka vnímat, když ho necháme, aby nám vyprávěl část svého života z vlastního pohledu a neaplikujeme na něj své předsudky.