Cílem knihy je objasnit dosud neznámá nebo nedostatečně osvětlená fakta z každodenního života příslušníků lengyelské kultury, neolitických zemědělců, kteří přišli z Balkánu, přes Moravu se rozšířili až na území dnešního Rakouska a Polska a nahradili původní rané zemědělské populace střední Evropy – kultury s lineární (LnK) a vypíchanou keramikou (StK). Od raně neolitických kultur se odlišovali zejména využíváním mědi, sopečného skla a vyšším podílem lovu. Jak byla tato populace ovlivněna používáním kovu? Proč vzrostla její potřeba lovit? Jaký byl její zdravotní stav před migrací z dnešního Maďarska na Moravu, kde zažila nebývalý rozkvět, a jaké nemoci nejvíc sužovaly obyvatele lengyelských osad? V čem se lišil jejich životní styl od předchozích kultur s lineární a vypíchanou keramikou? Na tyto otázky se snaží odpovědět mezinárodní tým odborníků pod vedením Václava Smrčky a Olivéra Gábora.