Had je po Popáleném dítěti druhý román Stiga Dagermana, který vychází v nakladatelství Mot. Přitom jde však o autorovu románovou prvotinu. Text vznikal za války a byl vydán roku 1945. Dagermanovi tehdy bylo 22 let, psal články do kulturních rubrik odborářských časopisů. Švédsko si za 2. světové války zachovalo neutralitu a mladý Stig Dagerman svůj postoj k ní proměnil ve výrazné občanské gesto: vzal si za ženu Annemarie Gotzeovou, dceru německých uprchlíků, jež tak mohla získat švédské občanství. Had má podobu sbírky povídek, nicméně mistrovské rozuzlení posléze odhalí jejich skrytou provázanost. Autor dokáže svou látku podat rovnocenně mužským i ženským pohledem, přičemž obě tyto optiky mu slouží ke zkoumání hlubokého zla sociální nespravedlnosti a k popisu psychologie strachu. Had je totiž především kniha o strachu, základním lidském instinktu. Dagerman ho pitvá chladně a racionálně. Pečlivě analyzuje, jak skupinu jednotlivců postupně přemáhá děs, jak na něj reagují každý po svém. Snaží se ukázat, že si člověk primární úzkost nosí v sobě. A spíše než ji popírat je třeba ji přijmout: naučit se s ní žít je jediná cesta, jak sebe sama poznat.